Dar století

Přemýšlela jsem dlouho, jestli se mám do toho pustit. Ale když moje sestřička přišla s tím, že se bude vdávat, bylo rozhodnuto. Začátečník nezačátečník (což teda opravdu jsem!!), řekla jsem si, že jim jako svatební dar ušiju patchworkovou deku. Protože jsem tuto techniku už nějakou dobu studovala (teoreticky na internetu :D)  a odhodlávala se k činu, našla jsem si jak na to.

Velkou inspirací mi byl blog Ashley, která mě inspirovala dekou, kterou vytvořila v krásných pestrých barvičkách. Každopádně, jak jsem tak studovala patchworkové deky a jejich historii, přišla jsem na to, že jsem vlastně zvolila ideální svatební dar, protože tyhle deky se od dávných dob dělaly za účelem darování ke svatbě tak, aby byla deka předávána z generace na generaci. Ten původní záměr mě tak nadchnul, že jsem začala plánovat, kreslit a nakupovat látky. Základní myšlenka byla vybrat 4 barvy, od každé barvy 4 vzory, ze kterých potom nařežu čtverce o velikosti 25x25 cm. Protože jsem chtěla dosáhnout podobného výsledku jako Ashley, aby deka byla pěkně pestrobarevná zvolila jsem 4 vzory žluté, 4 vzory růžové, 4 vzory od modré a 4 vzory zelené.

Když jsem na dece začala pracovat, tak to vypadalo nějak takto:

A tak začalo několikaměsíční stříhání, řezání a zaměřování. Po měsíci práce (rozhodně ne každodenní :)) to u nás vypadalo asi nějak takhle:

Když už jsem měla dost čtverečků, tak přišly na řadu trojúhelníky.

       

Uff...tak všechny trojúhelníky už mám a chybí nařezat už jen bílé pásky, abych dosáhla ohraničujícího efektu. Takže hurá do tvorby pásků :)

Konečně jsem měla všechno nařezané a připravené...a teď už jen najít čas a sednout ke stroji a všechno to sešít. No, tak to nebylo tak jednoduché, jak jsem si představovala. Tak nějak jsem vypustila to, že si musím sešití každého trojúhelníku nejdřív naplánovat, aby mi pak vycházely obrazce...takže jsem šila, párala, předělávala, šila a zase párala :D. No, naštěstí jsem asi po hodině a půl přišla na to, jak musím postupovat. Prostě si musíte rozmyslet, jestli chcete, aby vám jedna barva tvořila velký čtverec nebo jestli chcete deku hodně barevnou a tím pádem můžete sešívat jednotlivé trojúhelníky víceméně náhodně:)

Já jsem strašně pravidelný člověk, takže jsem samozřejmě potřebovala, aby vše pasovalo k sobě tak, jak jsem si naplánovala.

Abych se u toho všeho toho měření a počítání nenudila, přibrala jsem si ke spolupráci arzenál oblíbených romantických filmů, které jsem při šití sledovala. Přece jen, manžel se na ně se mnou nepodívá, a když už jsem trávila tolik času šitím, tak jsem se na ně všechny mohla v klidu znovu podívat...nebo teda spíš poslechnout...dívala jsem se víc na to, co a jak šiju :D

Jakmile jsem měla sešité opět čtverce (to už je prostě úděl patchwokářů..rozstříhat, překombinovat a znovu sešít) bylo třeba je všechny zaříznout na správnou míru...tj. opět 25x25 cm. A tohle mi z toho zbylo:

Protože "miluji" kočovný život, tak jsem si svoje čtverečky, odstřižky, šicí stroj a všechno ostatní převážela sebou na aktuální místo svého pobytu tak, abych vždycky mohla aspoň pár dní šít. I tak jsem měla pocit, že to prostě nemůžu stihnout. Na tvorbu celé deky jsem měla něco přes 2 měsíce..a i tak, dokončovací práce probíhaly ještě v pátek před svatbou :D Takže místo řešení účesu a lakování nehtů, jsem seděla za šicím strojem a přemýšlela, jak tolik látky a vrstev procpat šicím strojem, nezlomit jehlu, prošít to pěkně a ještě navíc olemovat okraje!

Rada pro cestovatelky: I když jsem si jednotlivé čtverce označila čísly a řadou, do které patří, stejně bych byla v koncích nemít fotku jednotlivých řad. Strašně moc to ulehčí práci a přemýšlení, jak vlastně ten čtverec patří, protože u každého jsou min. 4 možnosti jak ho natočit...a to už je opravdu hodně času, kdy byste to musely u každého zkoušet.

A teď už jen všechno sešít dohromady, přidat bordury a nachystat zadní stranu deky. Dobrá rada, kterou jsem našla při brouzdání po všech šikovných "kviltařkách" je, připevnit si zadní část k podlaze lepící páskou tak, aby se zadní část nezhrnovala a nedělala bouličky a vrásky, kterých se posléze velmi špatně zbavuje. Proto se opravdu vyplatí, když uhlazování spodní části věnujete dostatek času. 

Jakmile jsem připevnila spodní stranu, rozprostřela jsem přes ni vnitřní "hřejivou" vrstvu (něco jako vatelín, jen tenčí, aby se to lépe prošívalo) a na to přišla horní část deky.

není to úplně vidět, ale je přilepená :))

K přichycení všech vrstev slouží speciální quiltovací špendlíky...prostě jsou to normální spínací špendlíky, jen různě pokroucené (došla jsem k názoru, že to je prostě odpad z těch normálních :D), čímž usnadňují propínání všech vrstev, aby se při dalším prošívání jednotlivé vrstvy neposunovaly.

V této fázi jsem si říkala...tak je to dobrý, to nejhorší mám za sebou, teď už to " jen " sešiju a bude to. Ó, jak jsem se mýlila. Právěže to nejtěžší teď bylo přede mnou. Jak se s celou dekou vejít k šicímu stroji?? To byla zásadní otázka :

Nakonec jsme se porovnali - někdy hrubá síla zvítězila, ale nebylo to teda vůbec jednoduché. Hodně jsem ocenila to, že mi stůl končí u zdi, protože deka alespoň nespadávala dolů a tím pádem se samovolně netahala z pod stroje. Pokud byste se někdy do něčeho takového pustili, tak na tohle myslete. Vždycky je dobré mít nějakou "zarážku" pro tu masu textilu :))

Konečná fáze byla lemování okrajů. U toho jsem taky strávila pár týdnů přemýšlením, jak asi to mám nejjednodušeji provést, protože internet nabízí asi tak milion různých postupů. A taky...jak si udělat vlastní šikmý proužek, jak spočítat, kolik látky na to bude potřeba...to všechno byly až moc matematické počty...a ty já tak nemám ráda.

K lemování deky je potřeba opravdu hodně špendlíků. Raději jsem si všechno špendlila 3x, než aby se mi to v průběhu šití rozstřelilo, sjelo nebo jakkoli pokazilo. Tohle měla být už jen  třešnička na dortu, takže jsem si dávala dobrý pozor, abych v této fázi už nic nepokazila...a taky jsem neměla už moc času to potom spravovat :D

Tadááááá!! A takhle vypadá deka po dokončení. Teď přichází ta nejlepší část celého tvoření. Kochací část :)

A takhle putovala k novomanželům:

Ještě pár fotogeničtějších fotek, focených venku při krásném sluníčkovém světle.

Doufám, že se líbí. K dece patří ještě polštářky, ale o těch příště (až je stihnu vyfotit :) ).

Pavla

První výrobek

Jak jsem se dostala k šití, jsem Vám psala už minule. Protože jsem tomu propadla naprosto bezhlavě, téměř všechen volný čas jsem trávila na internetu gůglováním návodů k šití rozličných a krásných věcí. A tak jsem našla návod, jak si ušít kuchyňskou rukavici. Podle návodu mi to přišlo celkem jednoduché a tak jsem si řekla, že bych to jako začátečník mohla zvládnout. Inspiraci jsem našla na blogu Raechel Myers.

A tak jsem stvořila první kuchyňskou chňapku, kterou si posléze manžel nechal jako suvenýr a památku na můj první šicí výtvor.

Později jsem vytvořila další (mimochodem jako velmi opožděný vánoční dárek), pro moji drahou kamarádku, aby se jí hodila k dekoru kuchyně.

A protože mi jedna chňakpa přišla málo, rozhodla jsem se pod inspirací jiného blogu vyzkoušet trošku jinou chňapku i s řasením. No, na to, že jsem úplný začátečník to nedopadlo špatně... ale nedívejte se moc zblízka :) A pro příště mám určitě pár nápadů na zlepšení :)

Jak jsem začala šít aneb Vánočně nevánoční dárek

Začalo to úplně nevinně. Manželova maminka se mě už začátkem října zeptala, co bych si přála jako vánoční dárek. Já jsem odpověděla, že času je ještě dost a že si to rozmyslím. Úplnou náhodou se mi asi o 10 minut později dostal do rukou leták LIDLu a světe div se, v nabídce měli šicí stroje. Při listování jsem jen tak pronesla, že jsem si vždycky přála šicí stroj a že až budu jednou dospělá :) tak si nějaký koupím. A na to mamka pronesla, že se nemám o nic starat a že mi ho k vánocům pořídí. Pročetla jsem dostupné recenze a všechno vycházelo vesměs 50 na 50 (pozitivní a negativní zkušenosti). Jednalo se o Singer Brilliance 6180.

zdroj: www.singer.ru

O 14 dní později mě překvapila, když po láhvi výborného růžového vína přišla s obrovskou krabicí s tím, že si mám vše vyzkoušet, dokud je stoj v  záruce a že přes Vánoce by na to stejně nebyl čas. V tu chvíli, jsem se zamilovala. Do svého nového stoje, do krásných různobarevných nití, které jsem si nakoupila hned příští den, stejně jako 3 balíčky náhradních jehel.

Když jsem totiž ještě ten večer stroj vybalila, hned jsem ho musela vyzkoušet. Po asi pěti minutách šití dvou látek se ale stroj zasekl. Strašně jsme se lekly, ale nikde nebyla viditelná jakákoli závada. Prošívala jsem přece jen 2 tenké látky ze starého polštáře, to ten stroj přece zvládnout musí, říkala jsem si. Další den jsem se odhodlala k dalšímu pokusu, protože jsem si říkala, že přece nejsem takový nemehlo. Jaké bylo moje překvapení, když se při prošívání starého prostěradla (ne lemů!!, jen obyčejné látky) jehla zlomila (proto ty 3 balíčky nových jehel :)).

Takto jsem to vydržela zkoušet 2 měsíce, než mě v jednom specializovaném obchůdku na šicí stroje paní upozornila, že pokud toto dělá elektronický stroj (a taky jakýkoli jiný stroj), že je to velký problém, protože šicí program, při kterém se jehla zlomí, potom už není správně nakalibrovaný. Upřímně, jsem si trošku oddechla, že to tedy není úplně mojí nešikovností a konečně si přiznala, že chyba asi bude u stroje.

Takže můj vánoční dárek skončil o Vánocích na reklamaci. Jenže v té době už mi v hlavě hryzala myšlenka, že bez šicího stroje už být nechci. Obzvláště, když už jsem vyzkoušela všechny výhody 80ti šicích a vyšívacích programů. A tak jsem začala spřádat plán.

Ideálním řešením celé reklamace by vlastně bylo, kdyby nám vrátili penízky, já si nějaké přidám a koupím si jiný šicí stroj. K mé lítosti jsem věděla, že Singer už to nebude, i když mám stále v podvědomí to, že Singer je přece dobrá značka...bohužel u mně se neosvědčila.

A tak jsem tak slídila a hledala, pročítala různé diskuze a zkušenosti, došla jsem k tomu, že mým novým kamarádem, koníčkem a hlavně, jak mu doma říkáme "BRATREM" se stane šicí stroj Brother innov-´is 35.

zdroj: www.gtssewingmachines.co.uk

A tak se stalo, že jsem si udělala Vánoce v lednu. Šití jsem naprosto propadla. Koupí tohoto stroje, jsem si přilepšila o několik pro mně teď už nepostradatelných funkcí (automatické zapošívání, volba polohy jehly při zastavení, automatické odstříhávání nitě). Skvělý na prošívání hóóódně tlustých vrstev, všechno zvládá naprosto s přehledem, jehly se mi už nelámou a šití se stalo mojí oblíbenou kratochvílí.

ZRCADÝLKA

Co budeme potřebovat?

zrcadýlko v dřevěném rámu
akrylové barvy
lepidlo decoupage
ubrousky s vybraným dekorem
bezbarvý lak
(všechny potřebné materiály k výrobě zrcadýlek naleznete v našem "Obchůdku")

Nejdříve si vymysléme, jaký dekor chceme k výrobě zrcadel použít, popř. co by se nám hodilo do místnosti, kam chceme zrcadýlka umístit. Podle toho volíme barvy a dekor. Já jsem vyráběla zrcadla pro moji kamarádku, která má oblibu v levanduli a místnost, do které byly zrcadla určeny je celá levandulová. Takže volba dekoru byla jasná. Proto jsem se rozhodla rám zrcadla natřít bílou akrylovou barvou. Akrylová barva jednak perfektně kryje a bílou jsem zvolila proto, že pomůže vyniknout jemnému fialovému dekoru.

Prvním krokem je natření dřevěného rámu. Abychom mohli začít lepit ubrouskový dekor, tak necháme rám dostatečně zaschnout. K dekoraci rámu použijeme metodu decoupage. Jednotlivé dekory si nastříháme z ubrousku. Jelikož ubrousky bývají 3-vrstvé, musíme od obrázku zbylé 2 vrstvy oddělit.

Jakmile máme vystříhané všechny dekory (ještě před lepením si je rozmístím tak, jak bych je chtěla lepit), tak si vezmeme decoupage lepidlo a štětec (nejlépe nějaký měkký s delším vlasem) a na jednotlivé ubrouskové dekory začneme nanášet decoupage lepidlo. Lepidla nenanášíme zbytečně moc, aby se nám ubrousky nezačaly trhat nebo shrnovat. Jakmile máme ubrouskové dekory nalepené tak, jak jsme chtěli, necháme lepidlo zaschnout. Někdy je třeba ještě okraje obrázků začistit barvou tak, aby nepůsobily jako "nálepky".

Až budeme mít lepidlo dostatečně zaschlé, doporučuji vše ještě jednou přetřít bezbarvým lakem. I když samotné decoupage lepidlo působí jako lak,  je lepší přidat ještš jednu vrstvu pro lepší údržbu výrobku např. na utírání prachu.

A takto vypadal výsledek:

Veselé tvoření!
za tým Všechnokrámu Pavla