úterý 18. listopadu 2014

Doplněk k "Daru století"

Jak jsem psala už v příspěvku v červenci...k dece jsem novomanželům vyráběla ještě polštáře do sady k dece. Kdybyste si nemohli vzpomenout, jak deka vypadala, tak tady je malé připomenutí :)

Vyrazila jsem do Ikea a nakoupila klasické polštářové náplně o velikosti 50x50 cm. S velkou radostí jsem zjistila, že na velikost polštáře přesně vychází 4 trojúhelníky a kolem nich přišité 4 bílé pruhy. Asi takto:

Naštěstí jsem při tvorbě deky špatně počítala, takže mi zbylo přesně 16 trojúhelníků a 16 pruhů k tomu, abych mohla ušít polštáře dva. Při šití jsem přišla na to, že je potřeba nějakým způsobem vyřešit "zavírání". Našívat zip se mi nechtělo, proto jsem hledala nejjednodušší způsob, jak ukončit povlak. Nejdříve jsem ušila první polštář a až na druhém jsem vychytávala chybky. Určitě doporučuji povlak podšít. Jednak se "chrání" sešité švy při praní a jednak samotný povlak vypadá ve výsledku mnohem lépe. Jako krytí polštářové vložky jsem zvolila pruh látky asi o šířce 20cm. Byl to stejný vzor, jako má deka po obvodu. Protože jsem do druhého polštáře všívala podšívku, toto překrytí se celkem jednoduše všilo do švu podšívky.

A zde je výsledek:












středa 29. října 2014

Obal na kapesníčky

Jednou, když jsem si takhle brouzdala po mých oblíbených stránkách a hledala inspiraci k tomu, co bych tak mohla ušít jsem narazila na skvělý návod, jak si ušít krásné obaly na kapesníčky. A tak jsem si řekla, že nastal čas zatočit se škaredými, plastovými obaly kapesníčků a vyrobit si něco pěkného, milého a designového.

Všemu tvoření vždycky předchází pečlivý výběr látek, ze kterých chci tvořit. Sednu se ke své "kouzelné" krabici, plné látek a vzorů a přemýšlím, jestli se právě tahle látka hodní k tomu účelu, ke kterému ji chci použít.

Když jsem vybrala, z čeho budu tvořit, tak jsem se vrhla na stříhání a řezání.



Po chvíli se mi na stole začaly kupit obdélníčky rozličných šířek a délek.



A tak jsem chvíli žehlila, sešívala a kompletovala.




Hlavně všechno pořádně zažehlit, aby se s látkou dobře pracovalo. Úzké, kontrastní proužky se jednoduše našívají na okraje látky, zahnutou stranou do středu dílu.


Jakmile máte přišity obě strany, tak si vezmete vnitřní podšívku ( já zvolila stejné barevné ladění jako z venku) a položíte ji lícovou stranou nahoru.


A pak už jen šijete ve stejné linii, jako máte našity ozdobné proužky. Pak si takto sešitý díl obrátíte rubem vzhůru tak, abyste měli z obou stran látku s potiskem. U tohoto kroku doporučuji opět přežehlit, aby se švy pěkně usadily. 

Jakmile máme toto hotovo, tak si změříme opravdovou šířku a jednotlivé konce přeložíme do středu tak, aby se lehce překrývaly a sešijeme jednoduchým stehem.


Až máme takto "zabezpečeny" obě strany, ustřihneme rožky (ale pozor, abyste si neprostřihli ušité stehy) a znovu celou stranu "obentlujeme".



Pak už jen přetočíme a naplníme kapesníčky. A pak...už šup s obalem do kabelky a uvidíte, jak se Vám bude pěkně smrkat :))





Nějak jsem se do toho šití zabrala a tohle je výsledek.



Pokud se Vám některý z nich líbí, tak nakoukněte do našeho krámku nebo nás najdete i na FLERu. Od každého máme jen omezené množství, tak neváhejte s objednávkou.
Krásné podzimní tvoření!
Pavla




sobota 18. října 2014

Sukýnka pro malou princeznu

To se tak seběhlo jednoho prázdninového dne. Moje malá neteřinka se přišla zeptat, co že to ta teta dělá s tou věcí na stole. Když jsem jí odpověděla, že to je šicí stroj, přemýšlela jen malou chvilku, než vyhrkla : " A to bys mi mohla ušít sukýnku??" Moji odpověď jakože mohla, ale asi bych to ještě nezvládla jaksi nebrala jako překážku. Za dalších pět minut už mi v televizi nadšeně ukazovala jak by ta sukýnka měla vypadat.

"Samozřejmě musí být růžová, jak jinak :) No a taky musí být trčavá, jako baletní, protože já jsem baletka přece." A bylo rozhodnuto. Pak mi ještě připoměla, že má přece za 14 dní narozeniny, tak že bych to jako mohla stihnout tak, aby ji dostala k narozeninám.

Tak jsem začla se studiem, jak ušít tu baletní sukýnku. Jako vhodný materiál jsem koupila tyl a organzu. Po bližším prozkoumání materiálů jsem zjistila, že pravděpodobně bude potřeba ještě kousek bavlny na podšití, protože organza při stříhání začala trošku pouštět oka, takze bylo jasné, že tyl neudrží. Navíc sukýnka měla být růžová, ale tyl jsem sehnala jen zvýrazňovačově žlutý..tak mě napadlo, že bych vrstvy mohla přehodit. 

Nakonec jsem použila:
1m tylu
1m organzy
0,5m bílé bavlněné látky 
1m široké bílé gumy
1m široké saténové stuhy

Ze všeho nejdřív jsem potřebovala udělat střih. Jak na to, jsem našla na internetu. Jednoduchý návod můžete najít třeba zde

Tyl jsem si nastříhala na proužky 20 cm široké a dlouhé jako celá šířka tylu. Pak jsem si jednotlivé proužky naskládala, abych si vytvořila řasení. Šířku jednotlivých skladů si můžete určit podle toho, jak moc chcete mít sukýnku nařasenou. Nakonec mi 1m tylu vyšel na 6 proužků, které jsem při špendlení napojila na sebe tak, aby vyšly na celý obvod sukýnky. Celkem to byly 3 vrstvy.




Pak přišla na řadu organza. Tu jsem nastřihla stejně jako bavlněnou podšívku a přehodila přes vrchní řadu tylu a jednoduše přišila ve stejné části jako tyl.


Výsledek mě nadchnul :)


Pak ale přišla na řadu ta nejhorší část. Původně jsem si říkala, že to bude jednoduché...ale narazila jsem. Původní plán našít gumu (šířka 5cm) do pasu a "ono" se to pak nařasí tak úplně nevyšel. Nakonec jsem tím strávila (přerušovaně) skoro 4 dny. Vždycky jsem našila, vypárala a našila a párala. A tak to šlo pořád dokola. takže pokud můžu radit, nechte si  dostatečný prostor na vytvoření tunýlku, do kterého zcela jednoduše gumu (užší) navlečete. Příště to tak 100% udělám :) 


 No, nakonec se mi nějak podařilo gumu našít, ale upřímně, nebyla jsem si moc jistá, jestli ji princezna obleče. Každopádně, abych dodržela požadavek růžovosti :) měla jsem připravenou růžovou stuhu, kterou jsem plánovala našít na gumu, abych ji zakryla. Nechala jsem si dostatečnou rezervu, aby si malá princezna mohla vzadu uvázat krásnou mašli :)


Finální výsledek:



Tak snad si sukýnku baletka užívá, i když slíbila, že už nebude jíst bonbóny, aby tu sukýnku oblíkla :D I tak si myslím, že mě do pár měsíců čeká vymýšlení, jak ten pas rozšířit. Hold, s gumou ještě nekamarádím.

pátek 18. července 2014

Dar století

Přemýšlela jsem dlouho, jestli se mám do toho pustit. Ale když moje sestřička přišla s tím, že se bude vdávat, bylo rozhodnuto. Začátečník nezačátečník (což teda opravdu jsem!!), řekla jsem si, že jim jako svatební dar ušiju patchworkovou deku. Protože jsem tuto techniku už nějakou dobu studovala (teoreticky na internetu :D)  a odhodlávala se k činu, našla jsem si jak na to.

Velkou inspirací mi byl blog Ashley, která mě inspirovala dekou, kterou vytvořila v krásných pestrých barvičkách. Každopádně, jak jsem tak studovala patchworkové deky a jejich historii, přišla jsem na to, že jsem vlastně zvolila ideální svatební dar, protože tyhle deky se od dávných dob dělaly za účelem darování ke svatbě tak, aby byla deka předávána z generace na generaci. Ten původní záměr mě tak nadchnul, že jsem začala plánovat, kreslit a nakupovat látky. Základní myšlenka byla vybrat 4 barvy, od každé barvy 4 vzory, ze kterých potom nařežu čtverce o velikosti 25x25 cm. Protože jsem chtěla dosáhnout podobného výsledku jako Ashley, aby deka byla pěkně pestrobarevná zvolila jsem 4 vzory žluté, 4 vzory růžové, 4 vzory od modré a 4 vzory zelené.

Když jsem na dece začala pracovat, tak to vypadalo nějak takto:





A tak začalo několikaměsíční stříhání, řezání a zaměřování. Po měsíci práce (rozhodně ne každodenní :)) to u nás vypadalo asi nějak takhle:




Když už jsem měla dost čtverečků, tak přišly na řadu trojúhelníky.

       




Uff...tak všechny trojúhelníky už mám a chybí nařezat už jen bílé pásky, abych dosáhla ohraničujícího efektu. Takže hurá do tvorby pásků :)




Konečně jsem měla všechno nařezané a připravené...a teď už jen najít čas a sednout ke stroji a všechno to sešít. No, tak to nebylo tak jednoduché, jak jsem si představovala. Tak nějak jsem vypustila to, že si musím sešití každého trojúhelníku nejdřív naplánovat, aby mi pak vycházely obrazce...takže jsem šila, párala, předělávala, šila a zase párala :D. No, naštěstí jsem asi po hodině a půl přišla na to, jak musím postupovat. Prostě si musíte rozmyslet, jestli chcete, aby vám jedna barva tvořila velký čtverec nebo jestli chcete deku hodně barevnou a tím pádem můžete sešívat jednotlivé trojúhelníky víceméně náhodně:)

Já jsem strašně pravidelný člověk, takže jsem samozřejmě potřebovala, aby vše pasovalo k sobě tak, jak jsem si naplánovala.


Abych se u toho všeho toho měření a počítání nenudila, přibrala jsem si ke spolupráci arzenál oblíbených romantických filmů, které jsem při šití sledovala. Přece jen, manžel se na ně se mnou nepodívá, a když už jsem trávila tolik času šitím, tak jsem se na ně všechny mohla v klidu znovu podívat...nebo teda spíš poslechnout...dívala jsem se víc na to, co a jak šiju :D


Jakmile jsem měla sešité opět čtverce (to už je prostě úděl patchwokářů..rozstříhat, překombinovat a znovu sešít) bylo třeba je všechny zaříznout na správnou míru...tj. opět 25x25 cm. A tohle mi z toho zbylo:


Protože "miluji" kočovný život, tak jsem si svoje čtverečky, odstřižky, šicí stroj a všechno ostatní převážela sebou na aktuální místo svého pobytu tak, abych vždycky mohla aspoň pár dní šít. I tak jsem měla pocit, že to prostě nemůžu stihnout. Na tvorbu celé deky jsem měla něco přes 2 měsíce..a i tak, dokončovací práce probíhaly ještě v pátek před svatbou :D Takže místo řešení účesu a lakování nehtů, jsem seděla za šicím strojem a přemýšlela, jak tolik látky a vrstev procpat šicím strojem, nezlomit jehlu, prošít to pěkně a ještě navíc olemovat okraje!


Rada pro cestovatelky: I když jsem si jednotlivé čtverce označila čísly a řadou, do které patří, stejně bych byla v koncích nemít fotku jednotlivých řad. Strašně moc to ulehčí práci a přemýšlení, jak vlastně ten čtverec patří, protože u každého jsou min. 4 možnosti jak ho natočit...a to už je opravdu hodně času, kdy byste to musely u každého zkoušet.




A teď už jen všechno sešít dohromady, přidat bordury a nachystat zadní stranu deky. Dobrá rada, kterou jsem našla při brouzdání po všech šikovných "kviltařkách" je, připevnit si zadní část k podlaze lepící páskou tak, aby se zadní část nezhrnovala a nedělala bouličky a vrásky, kterých se posléze velmi špatně zbavuje. Proto se opravdu vyplatí, když uhlazování spodní části věnujete dostatek času. 

Jakmile jsem připevnila spodní stranu, rozprostřela jsem přes ni vnitřní "hřejivou" vrstvu (něco jako vatelín, jen tenčí, aby se to lépe prošívalo) a na to přišla horní část deky.


není to úplně vidět, ale je přilepená :))


K přichycení všech vrstev slouží speciální quiltovací špendlíky...prostě jsou to normální spínací špendlíky, jen různě pokroucené (došla jsem k názoru, že to je prostě odpad z těch normálních :D), čímž usnadňují propínání všech vrstev, aby se při dalším prošívání jednotlivé vrstvy neposunovaly.



V této fázi jsem si říkala...tak je to dobrý, to nejhorší mám za sebou, teď už to " jen " sešiju a bude to. Ó, jak jsem se mýlila. Právěže to nejtěžší teď bylo přede mnou. Jak se s celou dekou vejít k šicímu stroji?? To byla zásadní otázka :



Nakonec jsme se porovnali - někdy hrubá síla zvítězila, ale nebylo to teda vůbec jednoduché. Hodně jsem ocenila to, že mi stůl končí u zdi, protože deka alespoň nespadávala dolů a tím pádem se samovolně netahala z pod stroje. Pokud byste se někdy do něčeho takového pustili, tak na tohle myslete. Vždycky je dobré mít nějakou "zarážku" pro tu masu textilu :))

Konečná fáze byla lemování okrajů. U toho jsem taky strávila pár týdnů přemýšlením, jak asi to mám nejjednodušeji provést, protože internet nabízí asi tak milion různých postupů. A taky...jak si udělat vlastní šikmý proužek, jak spočítat, kolik látky na to bude potřeba...to všechno byly až moc matematické počty...a ty já tak nemám ráda.




K lemování deky je potřeba opravdu hodně špendlíků. Raději jsem si všechno špendlila 3x, než aby se mi to v průběhu šití rozstřelilo, sjelo nebo jakkoli pokazilo. Tohle měla být už jen  třešnička na dortu, takže jsem si dávala dobrý pozor, abych v této fázi už nic nepokazila...a taky jsem neměla už moc času to potom spravovat :D

Tadááááá!! A takhle vypadá deka po dokončení. Teď přichází ta nejlepší část celého tvoření. Kochací část :)





A takhle putovala k novomanželům:


Ještě pár fotogeničtějších fotek, focených venku při krásném sluníčkovém světle.






Doufám, že se líbí. K dece patří ještě polštářky, ale o těch příště (až je stihnu vyfotit :) ).

Pavla